Duben 2016

Tohle se vážně stalo!

17. dubna 2016 v 11:32 | Ten, jehož jméno nesmíte teď vědět
Včera proběhl v mém letním sídle velice zajímavý úkaz... Začalo to tedy již v jistém osobním vlaku, který jel směrem Světlá nad Sázavou až do Zruče, tedy sem. Byly to dvě dívky jedoucí spolu a sedíc proti sobě. Povídaly o všem možném, mimo jiné jsem také zaslechl jisté jméno. Dana Morávková. Nemám sebemenší tušení, o koho se jedná, ale jedno vím jistě, očividně je štvala... O něco později prohlásila bloncka: "To vypadá jako dračí kůže..." A bruneta jen nechápavě zamrkala. "Dana Morávková vypadá jako dračí kůže, cože?" Obě se neskutečně rozesmály a od té doby začaly nazývat onu přepážku ve vlaku, která měla znázorňovat tu dračí kůži, Danou a Danu dračí kůží. Chudák Danuška... Kéž bych ji znal.
Nicméně, obě skřetodrvky se po půl hodině dopravily až do Zruče na nádraží, kde samozřejmě vystoupily, chvíli se rozhlížely kolem sebe a potom se vydaly k mapě města. Mapa stála shodou okolností přesně před mým domem, takže jsem je poprvé spatřil z okna mého bytu a rozhodl jsem je sledovat, jelikož mi to přišlo jako nejlepší plán dnešního dne. Nacházení cesty k zámku nazvaly operací Mangusta část první, což mi přišlo neuvěřitelně pitomé, ale budiž... Cestu samozřejmě nenašly, amatérky.
Vrátily se ke kolejím, očividně někoho čekaly. A brunetě se začalo chtít čůrat... A na normální záchod se jí nechtělo, to bylo asi příliš ordinérní v tomto dni, tím pádem se vydala do svahu. Raději jsem ji dál nepozoroval, má pozornost se přesunula k blondýně, která jí držela batoh a sledovala ptáka, který se brunetě málem vysral na batoh. Chudák. Ten pták, ne batoh. Chvílemi jsem slyšel vřískat brunetu, že našla dalšího šneka. Super!
Operace Mangusta část druhá proběhla, bohužel, úspěšně a brunetu nesežral šnek.
Posléze se obě vrátily k mapě a také objevily můj dům. To to trvalo. A bály se ho, což je dobře! Přede mnou by měl být na pozoru každý!
Pustily si znělku seriálu Once Upon a Time, bruneta tančila, bloncka později také a dále čekaly. Později se přesunuly na koleje a pustily si jakési hudební video, kde se stále dokola hudba měnila. Příšerné! Naštěstí v půlce videa se za obzorem objevila jedoucí mašina také zvaná vlak, a ten je natolik zaujal, až video díkybohu vypnuly. Později se ukázalo, že v tomto vlaku se nacházela osoba, na niž čekaly. Kudrnatá a velkým baťohem. Ani jsem se nestačil rozhédnout a už byly všechny tři v hromadném objetí. Taková radost.
Vypravily se k zámku, cestu kupodivu našly... Až jsem se divil. Zastavily se na předzámčí a vyšplhaly po schodech nahoru, kde proběhlo zuřivé focení jich samotných, růžového keře a zamčené branky. Bezva... A ta poslední, v té chvíli už jsem pochytil jména, Juls dala oběma malé krabičky s panami. S panami jménem Regina a já si hned vzpomněl na Zelenu! Juls také obržela výkres a dopis. Bohužel jsem nestihl zaznamenat od koho. Ale očividně se jim všem všechno líbilo. Aspoň že tak. Dokonce obržely jakési RedVines pendreky. nechutnal jsem to, raději.
Vydaly se do zámeckých zahrad, kde se všude zuřivě fotografovaly. Kašna, altán, jezero, všude! I na stromě.
Bruneta dostala za minutku hlad, ani jsem se jí nedivil, už mi taky kručelo v břiše. Vydaly se tedy nacházet nějaký podnik. Jenomže! To by cestou nesměly narazit na úžasný výklenek s lavičkou. Tento pozoruhodný jev je natolik uchvátil, že JUls musela vytáhnout fixu a všechny tři napsaly na zdivo vzkazy typu: #SwanQueen, GoldenQueen, Once Upon a Time a nebo také Lana Parrilla is our queen.
Restaurace byla nalezena a všechny tři si objenaly jídlo a posadily se venku. Vytáhly dopisní papíry, divnou pandu, kterou později málem zničily. a tomu jsem se upřímně zasmál. Můj hlas v tu chvíli zněl trochu jako kůň a Ann to nejspíš zaregistrovala. "Tam je kůň..." Liss se sebrala a šla se podívat. Já se zatím v zadu v křoví dusil smíchy, málem jsem se počůral, ale nestalo se.
Později jsem dokonce jednoho koně musel vyčarovat a narafičit ho tam na ně, jelikož Ann byla tak zujatá, že kůň jí nedal spát. Přitom nebyla noc... Což nechápu.
Psaly nějaký dopis, v té chvíli jsem trochu spal. Občas jsem slyšel jejich výkřik, ale ignoroval jsem ho. Když jsem se vzbudil, měly dojezeno a fotily se s tou panou. Následovně proběhla Mangusta třetí část, Liss si přelívala vodu do své láhve, která vlastně ani její nebyla. Ale detaily, detaily. Smál jsem se, jelikož to samozřejmě vylila.
Zaplatily a vydaly se dál. Cestou do dál viděly něco neuvěřitelného, chlapa, co právě tahal z vody rybičku. Jedna z holek zaregistrovala obří betonové roury, v nichž se Liss posléze vyfotila. Ale nepředbíhejme. nejprve byl na řadě tanec jménem Clock a poté Waya Waya, ty se mi velice líbily. jako jedna z mála věcí. Ovšem co přišlo potom... Liss tančila Sexy Thing, u čehož jsem čůral, doopravdy.
Pak to focení, blá, blá, už víme všechno! I Lisseinu levitaci, bohužel nepříliš působivé, opravdu ne...
Partička se přesunula do podniku, který otevíral v dvě hodiny, hned minutu po otevírací době. Paní měla velice zajímavý pohled. Neviditelný jsem se posadil vedle Juls, doufajíc, že na mně nepřijde. Nepřišla. Zase kvákaly, pojídaly pohár, dortík a pily čaj a kávu. Pohoda- zase jsem usnul. Zdálo se mi o Danušce, jak jsme spolu byli na bále v zámeckém sálu. <3
Když jsem se probudil, už se odcházelo, právě včas.
To jsem ale neměl tušení, kam nás to zavede... Šly na zámek, na prohlídku. Opravdu! Takže jsem se v sále vážně octl a byl jsem u vytržení. Jen jsem si představoval, jak tam s Danuškou tančíme waltz. <3 Sen! Jednou si ji najdu, já si ji najdu všude.
Na zámku mne nejvíce iritovala hrací skříň, málem mi upadly uši. Musel jsem na moment zmizet a užít si ten božský klid.
Tak nějak jsem pochopil, že Juls už pomalu bude muset jet. Ještě se posadily do parku, samozřejmě vyfotily pár dalších fotografií, nicméně také v krásném tunelu ze stromů, jež se líbil i mé velikosti! A to už je opravdu co říkat! Naposled zkoukly výklenek a nápisy tam stále spočínaly. Ale trochu zezelenaly, což jsem byl rád! <3
A tak se vše přihodilo až Juls odjela a Ann s Liss osaměly. Potom jsem je už moc nesledoval.ledoval, tlachaly a chodily, to mě Raději jsem rozjímal o Daničce. <3 O půl sedmé nasedly do vlaku a jely pryč. Dlouho jsem dumal a nakonec se rozhodl. Na poslední chvíli jsem naskočil do vagonu a jel s nimi domů. Ve vzduchu jsem cítil něco velkého. A také Daničku. <3
Ovšem, asi jsem jezdit neměl... V Ledči nad Sázavou nastoupila tlupa užvaných fracků, jež jsem chtěl všechny rozkrájet na čtverečky a vhodit do řeky ztracených duší. Bohužel bych se asi moc zviditelnil. Tak jsme opustily vagon a přešly do předvagoní, kde zavládl boží klid.
Ve Světlé nad Sázavou začalo pršet, což byl tak trochu můj trest pro fakany. Liss a Ann jsem opatřil proti-bouřkovou náladu a nechal moknout fakany. <3 Do toho ztraceného města jsme dojeli až za půl hodiny! Cestou Ann sledovala, jestli té bouřce ujedeme. Ne, vletěli jsme přímo do ní. Ale to byl samozřejmě můj plán!
Když jsme vylezli ven, lilo jako z konve. Nechal jsem devčata přeběhnout do auta a když fakani vylezli ven, spustil jsem kroupy! <3 Holky sice musely cestou zastavit kvůli nim, ale aspoň byli v autě. Většina fakanů zmokla a já byl štěstím bez sebe! <3
Nazval jsem to personálně operace Mangusta část já nevím jaká v podání mně! Úžasného lorda podsvětí!
To jsem já!
Váš drahý
Hades

PS Nakonec jsem si děvčata oblíbil <3 Ale stále čekám na Danušku. Na zeď budu muset dopsat #Dandes <3